Teplovzdušné vytápění

„Mnozí z nás při volbě vytápění v rodinném domku či chalupě dlouho a rozumně zvažují, jak zvolit ten nejlepší způsob. Takové rozhodnutí totiž významně ovlivní nejen to, kolik peněz budeme spotřebě energií věnovat z rodinného rozpočtu, ale i dopad na naše zdraví.

V posledních letech se zvyšuje zájem o vytápění dřevem. Je to velmi rozumná volba. Stáváme se tak nezávislými na ostatních, centrálně dodávaných energiích a navíc, dřevo je v naší zemi většinou snadno dostupný a zatím poměrně levný zdroj tepelné energie. Dřevo a biomasa vůbec, je jediné palivo, které při správném způsobu zpracování (účinným spalováním) nezatěžuje životní prostředí. Často býváme jednostranně ovlivňováni výrobci a obchodníky, kteří jsou vedeni snahou prosadit se na trhu, jejich informace však někdy vedou až ke zjevnému a úmyslnému klamání zákazníků. Pokud zůstaneme u využití dřeva, tak odhadem téměř 90% zákazníků a bohužel většina projektantů, včetně architektů, zná a požaduje pouze teplovzdušné vytápění. Podívejme se proto na teplovzdušné systémy blíže.

Co o teplovzdušném vytápění většinou víme?

Již každý žáček základní školy z hodin fyziky zná, že teplem se zvětšuje objem většiny látek. U plynů, tedy i u vzduchu, toto platí též. Zvětší-li se objem, zmenší se zákonitě objemová hmotnost. Z toho vyplývá, že je-li vzduch ohříván, stává se lehčím a je studeným vzduchem vytlačován vzhůru. Zjednodušeně můžeme říci, že teplý vzduch utíká vždy nahoru.

Kamnařina tuto fyzikální vlastnost s oblibou využívá. Na tomto základě je postavena většina teplovzdušných systémů. Postavíme-li do místnosti intenzivní zdroj tepla a zajistíme-li okolo něj proudění vzduchu, potom chladný vzduch od podlahy vstupuje do útrob takovéhoto topidla, prochází okolo kovových výměníků zahřátých na teplotu vysokou 150 – 300°C. Tam se ohřívá a ventilačními průduchy je odváděn zpět do místnosti. Podle konkrétního výkonu té které vložky (zdroje tepla) můžeme vývody teplého vzduchu umisťovat též do jiných místností, dokonce dosti vzdálených. Existují samozřejmě i pomocné ventilátory, které zprostředkují transport většího objemu teplého vzduchu, i na delší vzdálenosti. Nesmíme však zapomenout, že tyto systémy pracují na principu cirkulace, tedy konvekce vzduchu (odtud odvozen název konvekční teplo). Proto musíme zabezpečit i návrat stejného množství vzduchu ke zdroji tepla. A to buď zpětným vedením, nebo otvory ve dveřích, či jiným způsobem.

Takto vzniká velmi pohotový a rychlý způsob vytápění prostor. S ohledem na malou hmotnost, malou prostorovou, materiálovou a pracovní náročnost, je to z hlediska pořizovacích nákladů jeden z nejlevnějších způsobů vytápění.

Co o něm víme již méně?

Podívejme se však na ostatní stránky teplovzdušného vytápění, které se bohužel v reklamních katalozích již nedozvíme. Tím, že pro vytápění jednotlivých místností používáme vzduch z místnosti kde je topidlo instalováno, musíme též počítat s tím, že je všechen vzduch z těchto místností vzájemně propojen. Pohybující se vzduch sebou nese částečky prachu a nečistot. Do toho se mísí libé i méně příjemné vůně. Propojení všech místností například způsobí, že bakterie z ložnice, kde někdo marodí, zápach z kuchyně, cigaretový dým z chodby nebo toalety, tak cestují celým domem. Zároveň se tímto systémem snadno šíří zvuky z propojených místností.

Tím, že pro vytápění používáme cirkulaci vzduchu, dochází zákonitě v takto vytápěných prostorách k výraznému rozdílu teploty u stropu a při zemi, což má negativní dopad zejména ze zdravotního hlediska. Od ramen nahoru je naše tělo vystaveno teplotám vyšším než je zdrávo a od pasu dolů jsou tyto teploty nedostačující. Náš metabolismus takto dostává z odlišných periferií zásadně rozdílné informace o potřebě tepelné regulace, což vede k jeho jakémusi zmatení a nedostatečné funkci imunitního systému. Z toho vyplývá, že člověk obývající takto vytápěné prostory je náchylný na rýmu, kašel a jiné dýchací problémy a neustále je mu zima od nohou, což vznik těchto chorob jen umocňuje.

Co o něm nevíme vůbec?

Tím, že pro ohřívání vzduchu používáme výměníky o vysoké teplotě, dochází k nadměrnému přesoušení vzduchu, což pro naše dýchací ústrojí, ale i pro pokožku není též zrovna ideální. Prach, a hlavně organické a umělohmotné mikroskopické nečistoty, se při průchodu tepelným výměníkem, rozpáleným na stovky stupňů, přepálí. A protože se vzduch neustále pohybuje, tak se tento prach nedrží při zemi, ale stále se víří. Je nutné ho častěji utírat, přitom se v něm trvale pohybujeme, usazuje se nám na těle a vdechujeme jej. Více se potíme, máme pocit zašpinění, vysychají nám sliznice a dostavují se dermatologické problémy. Někomu vypadávají i vlasy. Vdechování prachu dráždí dýchací cesty, jsme náchylnější k respiračním onemocněním, o alergiích dětí ani nemluvě. Anorganické částečky jsou zčásti nám známé alergeny. Přepálené organické, ale hlavně umělohmotné nečistoty neumí náš dýchací systém dostatečně odbourávat a při dlouhodobém působení tak může přispět až ke vzniku rakoviny plic.

Co vědí jen kamnáři?

Vědí, jak vypadá vnitřek takového systému již po velmi krátké době používání. Je zčernalý usazenými nečistotami a plný prachu i zápachu. A nelze jej nijak vyčistit. Leda, že by měl člověk ruce tak tenké, že by se mu vešly do rozváděcího potrubí, a tak dlouhé, že by tímto potrubím prošly od začátku až ke konci. Navíc po dobu mimo topné sezony se ve vzduchovém vedení výborně daří roztočům, pavoukům a jiné „havěti“, kterou při prvních podzimních plískanicích pěkně prohřejeme, následně připálíme a dýcháme.

Co nevědí hygienici?

Nejspíš nevědí nic z toho, co je zde uvedeno, protože kdyby to znali, museli by okamžitě zakázat používání takovýchto teplovzdušných systémů pro trvalé bydlení. Museli by se mnou souhlasit, že z pohledu zdraví obyvatel a jejich životního prostředí je tento způsob vytápění jeden z nejhorších.

Toto je výčet největších negativ těchto otevřených teplovzdušných systémů. Proto by o nich měl svědomitý odborník – kamnář, ale hlavně krbař, své zákazníky předem informovat. A doporučovat tyto systémy výhradně pro příležitostné, rezervní topení, či topení do objektů přechodně obydlených. Kdo si myslí, že když bude spalovat dřevo, vytváří pro svou domácnost ideální prostředí a zvolí při tom tento systém otevřeného teplovzduchu, dopouští se zásadního omylu.

Co dodat závěrem?

Pokud uvažujete o topení dřevem a myslíte to se zdravím svým a vašich dětí vážně, nenaleťte na lákavou reklamu o levných teplovzdušných rozvodech. Spojte se s odbornou kamnářskou firmou a zvolte si zdravé sálavé teplo“.

Článek převzat s laskavým svolením mého učitele a kamaráda, kamnářského „guru“ Vítka Peška (dlouhodobě se m.j. zabývá zkoumáním příznivého vlivu sálavého tepla na zdraví osob a mikroklima vytápěných prostor. Spolupracuje na výzkumu iontové problematiky s fakultou elektrotechniky VŠ Brno).