Kamnářství Zázvorka (kamna, krby, sporáky) – trocha sebechvály neuškodí

moje nejmenší, prý budoucí zvěrolékařkaNemá smysl se rozepisovat o mých začátcích agronoma-zootechnika a následně o víceméně kratších či delších rozličných školách a kurzech a vůbec o činnosti ve státní správě. Snad jen bakalářské studium právnického směru mně dalo alespoň tolik, abych si uvědomil, že dříve k uzavření smlouvy stačilo podat si ruce a ujednané bylo pro obě strany zákonem. Zlatá doba (i když i v té době existovali rozliční pacholci – ti ale neměli dlouhé „životnosti“).

Moje školní léta byla ukončena až v relativně vyšším věku (pro školáka) získáním výučního listu na SOU Horní Bříza obor kamnář. Teprve tady jsem zjistil, že člověk může dělat něco smysluplného a dokonce po něm může i něco zbýt. Teprve nyní jsem zažil pocit, že můžu něco vytvořit a mít z toho radost a pocit něčeho výjimečného. Uděláte „něco“ z keramiky, ze šamotu, z hlíny a „ono“ to nádherně vypadá (alespoň pro mne) a ještě topí. Úžasná věc. Pracujete pouze s přírodním materiálem, hrajete si s ohněm (čím vyšší teplota tím lépe ) a tvoříte si víceméně to co chcete. Nebýt tržních podmínek, je to naprostá svoboda!!! (třeba to za pár let budu cítit jinak ).

Během další doby mně nezbylo než se zabývat otázkou – „Stavět sám nebo si vzít zaměstnance?“ Naštěstí byla i třetí cesta. A tak jsme začali stavět ve dvou. Oba vyučení a každý se svým názorem na věc. Marek Kopal z Pištína (u Českých Budějovic) se tak stal mým kamarádem a řemeslným partnerem v kamnařině.

Já s Mářou
Já s Mářou