Kamnářství Zázvorka (kamna, krby, sporáky) – trocha sebechvály neuškodí

moje nejmenší, prý budoucí zvěrolékařkaNemá smysl se rozepisovat o mých začátcích agronoma-zootechnika a následně o víceméně kratších či delších rozličných školách a kurzech a vůbec o činnosti ve státní správě. Snad jen bakalářské studium právnického směru mně dalo alespoň tolik, abych si uvědomil, že dříve k uzavření smlouvy stačilo podat si ruce a ujednané bylo pro obě strany zákonem. Zlatá doba (i když i v té době existovali rozliční pacholci – ti ale neměli dlouhé „životnosti“).

Moje školní léta byla ukončena až v relativně vyšším věku (pro školáka[icon icon=icon-smile size=14px color=#000 ]) získáním výučního listu na SOU Horní Bříza obor kamnář. Teprve tady jsem zjistil, že člověk může dělat něco smysluplného a dokonce po něm může i něco zbýt. Teprve nyní jsem zažil pocit, že můžu něco vytvořit a mít z toho radost a pocit něčeho výjimečného. Uděláte „něco“ z keramiky, ze šamotu, z hlíny a „ono“ to nádherně vypadá (alespoň pro mne) a ještě topí. Úžasná věc. Pracujete pouze s přírodním materiálem, hrajete si s ohněm (čím vyšší teplota tím lépe [icon icon=icon-smile size=14px color=#000 ]) a tvoříte si víceméně to co chcete. Nebýt tržních podmínek, je to naprostá svoboda!!! (třeba to za pár let budu cítit jinak [icon icon=icon-frown size=14px color=#000 ]).

Během další doby mně nezbylo než se zabývat otázkou – „Stavět sám nebo si vzít zaměstnance?“ Naštěstí byla i třetí cesta. A tak jsme začali stavět ve dvou. Oba vyučení a každý se svým názorem na věc. Marek Kopal z Pištína (u Českých Budějovic) se tak stal mým kamarádem a řemeslným partnerem v kamnařině.

Já s Mářou
Já s Mářou