Bohužel v dnešní době byl již téměř zapomenut způsob přenosu tepelné energie do vytápěných prostor tzv. teplo sálavé.
Je to elektromagnetické vlnění které se šíří rovnoměrně všemi směry od zdroje. Toto teplo neprohřívá vzduch, ale přímo předměty, od kterých je teprve druhotně ohříván vzduch. Je to stejné teplo, na které jsme zvyklí od slunce. Každé topidlo vydává jak teplo sálavé, tak konvekční (teplovzdušné). Ovšem v odlišných poměrech. Zatímco u OTS (otevřeného teplovzdušného systému) je podíl tepla sálavého ku teplu konvekčnímu 20% : 80%, u sálavých systémů je tomu právě naopak. Protože sálavé systémy pracují s velkými keramickými plochami, zahřátými na nízkou teplotu (třeba pouze 40° C ), dochází u nich k minimální vzdušné konvekci.
Vít Pešek
Přepalování prachu
Zároveň na jejich teplosměnných plochách nedochází k přepalování prachu, ba ani k jeho víření.
Utírání prachu
Takto vytápěné prostory jsou téměř ušetřeny od utírání prachu.
Přesoušení vzduchu
Díky nízkým teplotám na plášti a minimální vzdušné konvekci, nedochází k přesoušení vzduchu.
Protože sálavé teplo neprohřívá vzduch, ale hmotu a šíří se od zdroje rovnoměrně všemi směry, je rozdíl teplot vzduchu vytápěné místnosti u stropu a u země minimální a průměrná teplota vzduchu nižší, než u otevřených teplovzdušných systémů. Přesto je nám v takto vyhřátých prostorách příjemně, neboť dostáváme potřebnou dávku tepelné energie právě sáláním tak, jako jsme zvyklí z přírody. Předávané teplo je rovnoměrně rozdělováno na všechny části těla, což významně přispívá k pocitu tepelné pohody. Protože sálavá kamna používají pro vydávání tepla keramické plochy o nízké teplotě, nejsou v obytném prostoru zdrojem nebezpečí, že se o ně někdo popálí. Spíše naopak. Takovéto topidlo se záhy stane opravdovým srdcem domu, okolo nějž se točí veškerý život, u něhož a na němž se sedí, ba dokonce leží. Děti i naši domácí mazlíčkové přivítají vlažné keramické plochy, v jejichž blízkosti si s oblibou hrají nebo odpočívají. Květinám též více svědčí rovnoměrný a stálý přísun mírného sálavého tepla, než kolísavé a nárazové teplo konvekční. Sálavé systémy vyžadují velké teplosměnné plochy, tedy nemalé množstvím keramických materiálu. Tím získáváme možnost akumulovat tepelnou energii. Díky této akumulaci můžeme výrazně zvýšit komfort topení (přikládání), které se omezí na pouhých 1 – 2 x denně. Dále je zde dostatek prostoru pro kvalitní spalovací komoru a pro dostatečně dlouhý tahový systém. Čím vyšší je spalovací teplota v ohništi, tím vetší podíl plynů vzniklých z dřevní hmoty se spálí a tím je proces spalování účinnější. O co máme delší tahový systém, o to více tepelné energie můžeme předat akumulačním materiálům umístěným v topidle, a o to má takovéto topidlo větší účinnost.
Proto POUZE U AKUMULAČNÍCH KACHLOVÝCH KAMEN (s kvalitně dimenzovaným ohništěm a tahovým systémem) můžeme dosahovat ÚČINNOST AŽ 90%. Díky kvalitní spalovací komoře, která spaluje při vysokých teplotách, jsou emise kouřových plynů minimální. Je možné konstatovat, že takovýto způsob spalování dřeva je EKOLOGICKY NEZÁVADNÝ. To, co vyprodukuje takovéto topidlo spálením dřevní hmoty, použije příroda pro růst stejného množství této dřevní hmoty. A to jak v plynné, tak tuhé formě. Protože při stavbě sálavých topidel je potřeba velké množství materiálu, je nutno brát jejich hmotnost v úvahu již ve fázi projektu domu. Cena materiálů a jejich zpracování při stavbě je též nemalá. Ale jejich kvality – sálavé teplo, vysoká účinnost, komfortní topení, ekologie provozu a životnost, tuto cenu výrazně převyšují. Závěrem malé doporučení. Pro OBJEKTY TRVALE OBYDLENÉ je jednoznačně vhodný SÁLAVÝ AKUMULAČNÍ SYSTÉM vytápění. Hlavně z hlediska zdravotního, ekologického a z hlediska účinnosti (tedy provozních nákladů)“.
Článek převzat s laskavým svolením mého učitele a kamaráda, kamnářského „guru“ Vítka Peška (dlouhodobě se m.j. zabývá zkoumáním příznivého vlivu sálavého tepla na zdraví osob a mikroklima vytápěných prostor. Spolupracuje na výzkumu iontové problematiky s fakultou elektrotechniky VŠ Brno).